|
Společné velitelské stanoviště 2.
divize PVOS
a 2. radiotechnické brigády, Rebešovice u Brna
2 . divize PVOS (VÚ 7357) vznikla, v
souvislosti se zaváděním raketové výzbroje, ke dni
1.9.1969 reorganizací z původního 2 . sboru PVOS v podřízenosti Velitelství PVOS ve Staré
Boleslavi. Jednotky tohoto svazku zajišťovaly
protivzdušnou obranu území prakticky celé Moravy a
Slovenska. Mírové velitelské stanoviště divize se
nacházelo v Jaselských kasárnách v Brně na
Štefánikově ulici, v budově zvané "Višča"
(49°12'53.735"N, 16°35'56.294"E). Zodolněné bojové
VS se nacházelo v lesíku severně obce Rebešovice.
Současně s divizí v duchu sloučených VS sdílela
objekt 2 . radiotechnická brigáda Brno (VÚ 4074).
Chod SVS zajišťoval svými prostředky 2 . provozní
prapor Rebešovice (VÚ 4119).
 |
Plán zodolněného SVS
2. d PVOS Rebešovice
(stav
na přelomu 60. a 70. let) |
 |
Plán zodolněného SVS
2. d PVOS Rebešovice
s popisem
místností (stav
na přelomu 80. a 90. let) |
Volací znak SVS Rebešovice zněl
"KOPA521" (konec 80. a počátek 90. let).
GPS souřadnice objektu:
49°6'35.715"N, 16°38'42.537"E
Terénní průzkum:
14.
6. '07, Petr Kunc
Fotodokumentace:
14.
6. '07, Petr Kunc |
Areál SVS se nachází po levé straně
silnice Chrlice - Rebešovice. Kasárenská část s
autoparkem, sloužící 2. provoznímu praporu, je
situována poblíž silnice (1. rota obsluha VS, 2.
rota dislokována v Olomouci, 3. a 4. rota strážní a
zabezpečovací). Na okraji obce byly
současně zbudovány bytové jednotky pro vojáky z
povolání. Celkem zde sloužilo kolem 400 VZS a 100
VZP, střídajících se ve službě na povrchu v 8 hod.
směnách, v podzemí po 24 hodinách. Hotovostní směna
na VS zajišťovala nepřetržité řízení a velení
podřízeným raketovým a leteckým útvarům PVOS s
prostorem působnosti prakticky po celé Moravě a
Slovensku. Každý rok probíhala 3 čtrnáctidenní
štábní cvičení.
 |
 |
|
Kasárenský blok |
Kasárenský areál |
 |
 |
Kulometná pevnůstka
u silnice
směrem na Chrlice
(49°6'41.728"N, 16°38'42.168"E) |
Garáže autoparku |
SVS Rebešovice náležela vysílací
střediska Otmarov (49°5'47.413"N, 16°40'57.253"E), Vinice (49°6'15.538"N,
16°38'50.526"E) a Sokolnice. Samotný objekt SVS
neměl téměř žádná aktivní vysílací zařízení, veškerá
komunikace probíhala přímo dálkovým komunikačním
kabelem, anebo opět kabelovým vedením na zmiňovaná
vysílací střediska.
Štábní
budova
poskytovala příslušníkům útvaru zázemí, byla zde
kuchyňka pro ohřev stravy, důstojnická jídelna
(zásobovaná z kuchyně v kasárenském bloku) a ARMA, sociální zařízení,
společenská místnost, kanceláře velitele SVS,
důstojníka výpočetní techniky, důstojníka služby a
velitele zařízení A-3, spisovna a inspekční pokoje
(často využívané v případě návštěv zástupců armád
Varšavské smlouvy). Jižní část budovy sloužila jako
přísně střežené pracoviště šifrantů.
 |
 |
 |
 |
Příjezdová
komunikace
k objektu VS |
Strážní budka |
Pěšina od kasáren k
objektu |
Branka ve dvojitém oplocení |
 |
 |
 |
 |
Strážní budka
u branky
ke kasárnám. Stráž zde kontrolovala
propustky s razítky, dosvědčujícími po-
volení ke vstupu do jedn. částí objektu |
Vchod do štábní budovy,
do
šifrovacích prostorů (zde sloužily
jen praporčické hodnosti, vstup
měl povolen výlučně velitel SVS |
Štábní
budova |
Objekt vodárny |
 |
 |
 |
 |
Sklad PHM
(s
cisternovou nádrží 40 000 l), na při-
lehlém prostranství byly často přistave-
ny maringotky pro VZP při cvičeních |
Prefabrikovaná
kulometná
pevnůstka
začleněná do protitankové-
ho valu na
perimetru, s výstřelem
na
otevřené pole směrem k dálnici JV |
Prostranství nad
objektem SVS
Zde stála
maringotka jakožto "hotovost-
ní místnost" pro operátory A-3, vpravo
při opl. areálu je navršen protit. val |
Stanoviště
meteorologické služby |
 |
 |
 |
 |
Meteorologická budka
pro každodenní sledování základ-
ních charakteristik průběhu počasí |
Strážnice
v
severovýchodní části areálu |
Komín sání filtroventilace,
na stropnici objektu |
Úkryt ÚO-3,
úkryt pro
obsluhu vidové hlásky, stožár
s pozorovacím stanovištěm stával
bezprostředně vedle objektu |
 |
 |
 |
|
Úkryt ÚO-3 |
Interiér úkrytu
V tomto starším typu
úkrytu jsou jako
protitlaková použita gumotextilní
vrátka (po sovětském vzoru) |
Garáže spojovací
techniky
(zde stály 3
radiotechnické vozy výjezdního družstva k
zabezpečení spojení),
vedle stojí strážnice, z níž vede jeden
ze dvou vstupů na SVS |
 |
 |
Strážnice při zadním vstupu
na SVS |
Hlavní pěchotní
vstup na SVS
(vlevo
původní před přestavbou, poz-
ději zaslepený, a vpravo vstup vybudo-
vaný po přístavbě v roce 1972,
již s protiplynovou předsíní) |
Vlastní objekt podpovrchového zodolněného
SVS je jednopatrové železobetonové monolitické konstrukce,
zpevněné nosnými pilíři 50x50 cm. Objekt byly
vybudován roku 1957 v místě sníženiny po bývalé
pískovně. Nadloží tvoří cca 90 cm zeminy. Roku 1972 bylo přistoupeno k celkové
rekonstrukci objektu, během níž byl přistavěn celý
nový sál (jižní část objektu), dimenzovaný pro
společné obsazení štábem divize a radiotechnické
brigády (z VZS sem měli přístup jen značkaři,
operátoři A-3 a vyčítači, jinak důstojníci od
hodnosti npor. výše). Ve staré části objektu zůstaly
vysílačky, prostředky spojení a technické zázemí
(většina VZS, praporčíci a rotmistři). Při
rekonstrukci bylo také obnoveno FVZ, k dodržení
směrných norem pro výměnu vzduchu byl dodán nový
ventilátor i kolona filtrů. Z důvodu provozu
výpočetní techniky byla přistavěna i strojovna
chlazení. Agregát zůstal i
po přestavbě původní, zn. ŠKODA, o výkonu 160 kW, s
automatickým startem do 20 sekund po výpadku proudu
ze sítě.
 |
 |
|
Ilustrační snímky
operačního sálu z ústředního VS PVOS
v Praze. Do St. Boleslavi se ÚVS přesunulo po
dostavění
zodolněného objektu začátkem 80. let.
Tyto sály v Praze pak byly využívány při
výlukách ve St. Boleslavi |
Vlastní sál o
rozměrech 19x9,5 metru byl rozdělen dřevoplexisklovou příčkou na
část pro štáb 2.. dPVOS
("sál bojového velení"): náčelník směny (SOD) SBV,
starší letovod - zástupce NS, letovodi, starší
důstojník PLRV, starší důstojník - zpravodajec,
spojovací náčelník, jejich zástupci, kresliči -
planšetisté, technici, další personál a část pro
štáb 2.. radiotechnické brigády ("průzkumné a
informační středisko"): náčelník směny PIS, směroví
důstojníci na podřízené útvary, kresliči - planšetisté, operátoři ASV (vojáci základní služby),
náčelník ASV (automatizovaného systému velení).
Příslušníci 2. dPVOS a 2. rtb však obsazovali SVS
jen v případě vyhlášení PoSy (5 stupňů pohotovosti
vzestupně), za normálních podmínek
HoSy (hotovostního systému) celé SVS obsluhovali
příslušníci 2. provozního praporu Rebešovice (krom
příslušníků obsluhy A-3, kteří byli vždy přímo
podřízeni štábu divize). Hotovostní směnu tvořili na
SBV 4 důstojníci, důstojník A-3 s pěti vojáky, 3 až
4 značkaři. Na PIS byli též asi 4 důstojníci a asi
15 značkařů a odčítačů. Dále spojovací a radiovou
ústřednu obsazovali další 3 VZS. Celkem hotovostní
směna čítala přibližně 40-60 osob.
Využíváno bylo zařízení
pro sledování a vyhodnocování vzdušné situace Almaz
A-3 (typ pro stupeň divize, krycí označení
"diamant", druhá instalace A-3 byla na
SVS 3. divize PVOS v Žatci, ve Větrušicích).
Nadřízené zařízení A-2 bylo umístěno na ÚVS PVOS ve
Staré Boleslavi.
|
Almaz A-3
A-3 byl
systém sovětské provenience ke sledování, vyhodnocování a
předávání informací o působení PLRV a
stíhacího letectva proti nepřátelským cílům.
Jednalo se o plně modulární počítač, složený
z jednotlivých zásuvných karet - pakliže
došlo k poruše, bylo tedy možné jednoduše
vadný kus vyměnit bez nutnosti přerušení
bojové činnosti. Opravy řešili výhradně
pověření důstojníci štábu 2. dPVOS.
Technické výkresy byly k dispozici v
trezorových skříních v technické místnosti
A-3, případné neopravitelné moduly se před
odepsáním důkladně mechanicky likvidovaly.
Vojáci, přicházející do styku s tímto
zařízením, byli zvláště prověřováni VKR, též
výcvik probíhal za zpřísněných opatření,
dokonce bez možnosti jakýchkoliv vlastních
poznámek.
Systém odesílal zprávy
běžně po jednom ze dvou kanálů (jeden
záložní). Standardně bylo využíváno
dálkového kabelu, v případě jeho výpadku se
přecházelo na šifrované radiové spojení.
Službu konající důstojník A-3 pak z
technické místnosti A-3 volal na šifrovací
oddělení na štábní budově, byl přepojen
bezpečnou linkou na ÚVS ve Staré Boleslavi. SVS 2. dPVOS: Jméno, hodnost,
"Přecházíme na rádio". ÚVS PVOS:
"Přijal", jméno, hodnost, čas.
Operátor A-3 zadával
informace na operátorském pultu. Posílalo se
8 typů kódogramů - zpráv, podle druhu
sdělované informace (operátoři na PIS čísla
1-4, na SBV čísla 5-8):
Kódogram 1 - poloha cíle
podle čtverců na planžetu (v běžném mírovém
provozu intenzita vedení kolem 1 cíle za 2
minuty)
Kódogram 2 - směr cíle a jeho výška
Kódogram 3 - případná informace o skupinovém
cíli (pokud se ve čtverci nacházelo více
společně koordinujících cílů) - počet cílů
ve skupině
Kódogram 4 - neznámo
Kódogram 5 - počet hotovostních
prostředků PLRV a SL na daný den
Kódogram 6 - působení prostředků PLRV či SL
(střelba raket, vzlety a přistání stíhačů)
Kódogram 7 - neznámo
Kódogram 8 - počet jaderných úderů ve
svěřeném území působení
 Pult
operátora byl řešen jednoduše - po startu
systému a signalizaci stavu připravenosti systému se zvolil typ kódogramu, operátor
napsal konkrétní zprávu a potvrdil odeslání
tlačítkem "vydat". Oprava zprávy se
prováděla smazáním celé zprávy též tlačítkem
na klávesnici. Odeslání zprávy trvalo 1
vteřinu, během níž byl systém zaneprázdněn
(při přenosu rádiem i déle).
Zacvičený operátor A-3 na
PIS musel
zvládat "vést" 7 - 8 cílů v kódogramu 1 a 2
za 2 minuty (při mírovém provozu, u
nemanévrujících civilních letadel s
konstantním výškou a směrem s kódogramem jen 1 se zvládalo běžně 15 - 17
strojů za 2 minuty). Směna operátorů na PIS
v plném počtu (4 a jeden v záloze) A-3 tak zvládala "vést"
30 - 45 manévrujících cílů najednou. Což na
jednoho operátora činí úctyhodných 24 zpráv
délky 8 znaků za 120 sekund (11 až 12 cílů
na operátora). Napsání jedné zprávy obnášelo
odečtení polohy cíle z planšetu (na nějž
informace z druhé strany kreslil značkař dle
výstupů z radiolokátoru), vlastní
napsání zprávy znaky 0-9, odeslání, a hlavně
zaručení absolutní správnosti zprávy. V sále
SBV u zbylých 2 operátorů A-3 nebyl tolik
kladen důraz na rychlost odeslání informace,
jako na správnost. Jeden z operátorů A-3 na
SBV měl za úkol také kreslit tabuli
letectva, odesílat zprávy o startech a
přistáních, měnil na tabulích jména stíhačů,
měl na starosti obsluhu telegrafu, pakliže
bylo třeba.
Pakliže si operátoři
nebyli jistí správností zprávy obdržené od
nadřízeného stupně (v případě výpadků při
provozu přes rádiové spojení), bylo možné
informace zpětně ověřit pomocí telegrafu,
který na vyžádání od nadřízeného stupně
obdržel kopii předešlé zprávy z A-3 pro
kontrolu signálu.
Odeslané zprávy odcházely
kabelem od pultu operátora na technickou
místnost A-3 do skříní určených ke
zpracování a odesílání signálu.
V jedné 24 hodinové směně
v podzemí operátoři A-3 sloužili po 8
hodinách, avšak nepřetržitě maximálně 2
hodiny (teoreticky, v hierarchii VZS byla
praxe často jiná - nejmladší ročník často
sloužil několikanásobně více). Na PIS museli
být operátoři v činnosti stále, kvůli vedení
cílů, na SBV v míru jen na vyžádání staršího
operačního důstojníka (SOD). Po 24 hodinách
služby měl operátor nárok na oddych 1 den na
rotě a další den hotovosti (5 minutová, 2
hodinová nebo 8 hodinová).
Údržba systému byla
prováděna vždy jednou ročně v září po dva
týdny, stroj se rozebral na moduly, jež se
testovaly a čistily od prachu a vazelíny.
Jednou se dokonce stropem protahovaly nové
kabely k operátorům na SBV, protože je
přehryzali potkani. |
|
Bojová
pohotovost
 byla
důstojníkům štábu vyhlašována od konce 70.
let pomocí pagerového systému Svitava 75
(výrobce TESLA Orava).
Zařízení fungovalo velmi
jednoduše: po zaznění pronikavého zvukového
signálu četl radista řadu dvoumístných čísel
kódujících událost, která byla vyhlášena, a
tím pádem, koho se poplach konkrétně týká. V
podstatě tedy šlo o rádiový přijímač, který
se aktivoval signálem. Též byly ve stanovený
čas prováděny kontrolní relace, aby bylo
možné zjistit, jestli se pager nachází v
oblasti umožňující příjem informace. Pokud v
místě signál nebyl, musel důstojník držící
pohotovost sedět u telefonu.
Pagery se používaly na
stupních velení brigády a výše.
|
Na konci 80. let byl objekt i přes
rekonstrukci koncepčně zastaralý a nevyhovující pro
ochranu proti ZHN především kvůli nízké stavební
odolnosti.
 |
 |
 |
 |
Kancelář dozorčího
objektu
ve strážnici
nad SVS |
Skříňka na klíče |
Ze strážnice bylo
možné,
po odstranění prefabrikátů, kladkostro-
jem do podzemí spouštět rozměrné
části vybavení a výpočetní techniky |
Znak PVOS ČSSR
na schodišti
ze strážnice dolů do SVS |
 |
 |
 |
 |
|
Vchod na VS ze strážnice |
Pohled ke schodišti
do strážnice
(vchod hradí
silnostěnná vrata ŽDV-16) |
Centrální spojovací chodba |
Jeden z několika šachtových
nouzových výlezů |
 |
 |
 |
 |
Rozvody vzduchotechniky
v jedné z pracovních místností |
Centrální spojovací chodba
(pohled napříč celým objektem) |
Centrální spojovací chodba
(v úseku
vedle SBV) |
Protitlakové dveře
u pěchotního vstupu |
 |
 |
 |
 |
|
Ústřední kotelna |
Rozvodna VN |
Ovládací skříň v rozvodně |
Ventilátor
(zn. Janka Radotín
n.p.) |
 |
 |
 |
 |
Kolona prachových
filtrů
typu FP-100
(rovněž zavěšeny na
řetězech ze stropu, kvůli vyšší
odolnosti proti tlakové vlně) |
Výfuk ventilace
(těžký uzávěr s
kovovou membránou
proti tlakové vlně) |
Dieselagregát ŠKODA
(do strojovny
byl instalován spuštěním
po odstranění stropních prefabrikátů) |
Provozní palivová
nádrž |
 |
 |
 |
 |
Zařízení strojovny
agregátu
(pootevřené
dveře odhalují
probouratelný nouzový východ) |
Nabíječka
startovacích
akumulátorů |
Dieselagregát ŠKODA |
Ventilátorovna |
 |
 |
 |
|
Strojovna chladícího
zařízení |
Průchod do modernější části
na VS 2. rtb |
Sociální zařízení |
 |
 |
 |
 |
|
Prostory VS 2. rtb |
I
odtud vede několik
nouzových výlezů |
Doplňující FVZ,
instalované po dostavbě roku 1972 |
Doplňující FVZ,
instalované po dostavbě roku 1972 |
 |
 |
 |
|
Zavěšené osvětlení |
Místnost pro
magnetofony
(později
technická místnost pro A-3) |
Sál bojového velení
(plexisklové
příčky byly již zničeny) |
 |
 |
 |
 |
|
Prosvěcovací
reflektor v SBV |
Skříň na dokumenty |
Skříňka |
Pohled sálem ke
vstupní části |
 |
 |
 |
Zničený pult SOD
(stálého operačního důstojníka) |
Sál bojového velení
(SBV) |
Pracoviště
důstojníků
v SBV |
V říjnu 1991 došlo v rámci vytvoření
tzv. "integrovaného druhu ozbrojených sil" (tj.
sloučení PVOS, PVOPV a VL) k zařazení útvarů
protivzdušné obrany pozemních vojsk do organizace
svazku a jeho přejmenování na 2. divizi PVO. Koncem
roku 1993 přešly jeho útvary do bezprostřední
podřízenosti nově vytvořeného 4. sboru PVO nebo byly
zrušeny. Velitelství 2. divize PVO zaniklo dnem 1.
3. 1994, rušení SVS v Rebešovicích probíhalo ještě
do poloviny 90. let.
Moravské
zemské muzeum v Brně nabylo objekt na podzim 1999, po
radikálních opravách a stavebních úpravách v
prostoru kasáren 2. ppr zde došlo ke zřízení nových
muzejních depozitářů.
zdroje: - diskuse
SVS 2.d PVOS a 2.rtb Brno - Rebešovice
- Vojenstvi.cz
- p. Petr Krejčiřík, dlouholetý správce objektu
- pan Peter Poliak
- pan Otakar Zelenka, Ml. Boleslav
- A-report
|
autor:
Petr Kunc |
|
Původní článek ze 4. ledna 2008
byl naposledy upravován 7. ledna 2008 |
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
 v sálu bojového velení'))
)
