Podzemní protiletecké kryty z II. světové války, související s pardubickou Explosií

Vznik samostatné Československé republiky 28. října 1918 vyvolal požadavek vybudování moderní armády, nezbytné pro zajištění suverenity nového státu. Jako nezbytné se za složité politické situace ukázalo i současné budování obranného průmyslu, schopného zajistit potřeby vlastní armády. Výroba výbušnin, která je nesporně důležitou součástí obranného průmyslu, je nepostradatelná pro zajištění potřeb každé moderní armády. Skutečnost, že na území nově vzniklého státu byla výroba výbušnin rozptýlená v řadě malých firem a z velké části v rukou zahraničního kapitálu, vedla po řadě složitých jednání, vedených již od roku 1919 k rozhodnutí vybudovat novou továrnu na výrobu výbušnin.

Výrobní objekt L 41 Nebezpečné provozy jsou obehnány ochranným zemním valem

Provozy spojuje 600 mm úzkorozchodná drážka

Historie výroby výbušných látek pro civilní i vojenské účely v Pardubicích - Semtíně se píše již od roku 1920. Podnik v průběhu let několikrát měnil svůj oficiální název, počínaje značkou Československá akciová továrna na látky výbušné, přes Explosia a.s. (od r. 1934), poválečné začlenění do národního podniku Synthesia, později VCHZ - Závod 05 – zvláštní výroba, až po dnešní návrat k tradici prvorepublikové firmy Explosia a.s. Nicméně vzhledem k velice citlivému výrobnímu artiklu byla v každé době věnována značná pozornost jak utajování a zabezpečení výrob, tak i ochraně zaměstnanců v případě potenciálního napadení závodu. Protiletecké úkryty byly budovány během Druhé světové války v blízkém i širším okolí továrny, a v histerii Studené války pak i přímo uvnitř areálu podniku.

Okótovaný plán krytu

Za německé okupace Československa byly v obavách před následky ničivého bombardování spojeneckými svazy, budovány protiletecké úkryty pro Explosii v bezpečné vzdálenosti většinou v přilehlých lesích. Všechny objekty jsou typizované, pojaté jako dvakrát lomené klenuté chodby, ne zcela zapuštěné pod úroveň povrchu. Síla stěn se pohybuje okolo dvaceti centimetrů kvalitního železobetonu, což poskytuje dle tehdejších měřítek dostatečnou ochranu proti střepinám, nikoliv přímému zásahu. Chodba, v nejvyšším bodě klenby vysoká 215 cm, je vždy nepravidelně po 1,5 - 2 metrech vyztužena ocelovými podpěrami. Na povrch rovněž ústí jeden světlík a několik prefabrikovaných průduchů pro pasivní ventilaci vzduchu. Do úkrytu se sestupuje ze dvou stran, po schodišti nebo po rampě ve sklonu 1:2, kvůli snadnějšímu pohybu nemohoucích a raněných na nosítkách. Vchod je chráněn protilehlou zdí a železobetonovou překladovou deskou. Jediným uzávěrem vchodu byly plechové vstupní dveře. Interiér úkrytu s dubovými lavicemi podél zdí doplňovala ještě drobná komůrka se dvěmi dřevěnými kabinkami suchého WC. Úplně na konci chodby směřují vzhůru stupačky nouzového výlezu, který je překryt ocelovým poklopem. Dá se předpokládat, že v úkrytu tohoto typu mohlo pohodlně přečkávat nebezpečí 50-60 sedících lidí. Tehdy platná zákonná norma udává potřebu nejméně 3 m³ vzduchu na osobu. Podle vzpomínek pamětníků kryty počátkem 50. let již zcela jistě nebyly využívány.

Nedaleko Rybitví, na Horkách, na vršku hřebínku oddělujícího Pardubice a Lázně Bohdaneč, leží trojice úkrytů, díky své odlehlosti z celého okolí Pardubic asi nejvíce zachovalých a přitom téměř neznečištěných. Lze na nich tudíž poměrně dobře demonstrovat stavební provedení krytů tohoto typu.

První objekt na Horkách, vstup s menší stříškou...	... a vnitřní prostory, vzadu výklenek pro WC	Hlavní chodba s výztuhami, v klenutém stropě jsou zřetelné průduchy na povrch. Na pozadí snímku ve výklenku je malý světlík	Hlavní chodba na konci se stupačkami nouzového výlezu
Nouzový výlez na povrch	Na povrchu, vlevo nouzový výlez a vzadu hlavní vchod	Vchod do druhého krytu, nad ním položena deska	Pohled zevnitř k východu
Třetí exemplář na Horkách	Ačkoliv je zatopen a ještě k tomu plný všelijakého harampádí, zachovalo se v něm nejvíce vnitřní výbavy	Dochované komůrky záchodů (již však chybí nádoby na odpad)	Vnitřní vybavení - dubové lavice. Zajímavé je, že stěny nenesou stopy po chybějící ocelové výztuži

Skupina tří krytů se nachází v lese, rovněž za pardubickou městskou částí Rybitví. Dva z nich jsou zcela zasypány sutí, třetí je zatím přístupný.

Jeden ze dvou zasypaných krytů (nouzový výlez). Hlavní vstup již ani nelze identifikovat	Přístupný objekt	Uvnitř se nezachovalo téměř nic	V hlavní chodbě jsou jen kupy písku, propadnuvšího větracími průduchy
	Průduch umožňující proudění vzduchu do úkrytu	Nouzový výlez onoho přístupného objektu - chybí málo a již i ten bude zasypán

Další, kupodivu čtyři protiletecké úkryty jsou rozptýleny na palouku a v lese V bořích, za tratí na Hradec Králové. Dvěma dříve dětmi hojně navštěvovaným úkrytům byly zřejmě z bezpečnostních důvodů v létě roku 2004 zabetonovány vchody (ony objekty byly už předtím polozasypány asi do podoby "plazivky", a tak se staly velmi nebezpečnými). Další dvojice úkrytů v této lokalitě je skoro v nedotčeném stavu.

V tomto místě býval hlavní vstup do objektu ležícího uprostřed palouku	Zabetonovaný nouzový výlez téhož objektu na palouku	Nouzový výlez úkrytu na kraji lesíka V bořích. Hlavní vchod je v terénu již neznatelný	Jeden ze zachovalých objektů v podvečerní mlze...
Ten samý objekt z opačné strany	Vchod do úkrytu Dobře je znatelná cihelná vyzdívka v profilu chodby pro zárubeň dveří	Hlavní chodba bezprostředně za vstupem	Hlavní chodba za prvním zalomením, vzadu paprsky pronikající světlíkem
Hlavní chodba je ukončena nouzovým výlezem	Čtvrtý objekt V bořích	Vchod do objektu Rozlišitelná je cihelná vyzdívka v profilu chodby pro zárubeň dveří	Výklenek pro WC naproti vchodu
Pohled hlavní chodnou nazpět, za zalomením je vchod	Pohled zpět od nouzového výlezu	Hlavní vchod zevnitř

GPS souřadnice objektu: 50°4'12.02"N,15°44'54.52"E Terénní průzkum: 6. 7. '06, Petr Kunc Fotodokumentace: 6. 7. '06, Petr Kunc

Dvojice úkrytů byla zbudována i v lesíku u hráze Pohránovského rybníka, za Doubravicemi.

Jeden z krytů u Doubravic Po vymýcení lesa dobře vyniká vyvýšení úkrytu oproti okolnímu terénu	Vstup dovnitř je možný už pouze nouzovým výlezem (hlavní vchod je zasypán)	Interiér krytu Úplně na konci chodby je krom jiného dobře rozeznatelná dřevěná zástěna a dveře, dříve oddělující kabinky WC

GPS souřadnice objektu: 50°4'30.31"N,15°43'55.81"E Terénní průzkum: 10. 2. '07, P. Kunc, M. Čáp Fotodokumentace: 10. 2. '07, P. Kunc, M. Čáp

Osamocený úkryt se nachází v bezprostřední blízkosti hrádeckého hřbitůvku, severovýchodně od provozů Explosie. Z podzima roku 2006 byl nouzový východ preventivně opatřen plechovým poklopem.

Vstupní partie objektu, zajímavá je kovová trubička zapuštěná do hrany ochranné zdi, která sloužila k zaměření objektu v terénu	Šachtička nouzového výlezu (nový poklop je výsledkem nedávného zabezpečení objektu)	Úkrytová chodba
Na konci chodby jsou stupačky nouzového výlezu	Průduch (prefabrikovaná trubice, vsazená do stropu chodby)	Ochranný nástavec průduchu (původně umístěn na horním konci, na povrchu)

Systému ukrytí osob pro případ leteckého napadení v závodu Explosia se již sice netýká lokalita Náměstí 5. května v Hradci Králové, nicméně i tam lze narazit na trojici zavezených protileteckých úkrytů obdobných zde popisované konstrukci.

	Zapomenuté a zasypané kryty v parku na Náměstí 5. května v Hradci Králové	Hlavní vchod jednoho ze tří úkrytů