|
Ruiny
na Mírově
| GPS
souřadnice objektu:
50°6'8.25"N,16°10'53.56"E
Terénní
průzkum:
26.
srpna '04, P. Kunc, M. Čáp
Fotodokumentace:
26.
srpna '04, Petr Kunc
19. prosince '04 Jan Bezr |
Zase
se jednou moje zkratka ukázala spíš přitížením.
Nejdřív tlačit kola do přesypu a když
jsme konečně narazili na silnici, bylo to
pade na pade: buď vlevo do kopce, nebo vpravo dolů.
Drápali jsme se opět vzhůru a když už
bych to jen stěží čekal, při silnici
se objevil plot a kousek dál brána. Jo. Na tohle místo
jsem narazil docela náhodou, když jsem se tudy v létě
vracel s překroucenou klikovou hřídelí na
kole z
průzkumů opevnění na severu Orlických
hor. Teď jsme tu byli, já a Michal, připraveni
a vystrojeni k průzkumu.
 |
Orientační plánek
mé provenience
nevalné kvality |
Dvojitý plot kolem
prostoru na kopci v hlubokých lesích nad Kostelcem
nad Orlicí dával tušit něco zajímavého.
První budovou od silnice je zřejmě
vrátnice,
kompletně
vybydlená. Kvalitní asfaltka i s bílou
krajnicí nás zavedla dál ku
hlavní budově,
kde jsme zamkli kola a vydali se k ohledání zbytku
areálu pěšky. Ve zbytku nevelkého vnitřního
oplocení jsme neshledali, byť sebemenší, pozůstatky
skladů, garáží, stání pro techniku či
vchodů do podzemí, které by potvrdili jednu z předpokládaných
variant (postupně jsme vyloučili muničák,
palebné postavení PVOS nebo raketového vojska i střelnici).
Jeden ze zdrojů se sice zmiňuje o jakýchsi podzemních
skladech v lese Mírov, ovšem jedná se jen o nepodloženou
domněnku, jíž je třeba brát spíše s nadsázkou. Zkrátka ani stopy po přítomnosti
jakéhokoli druhu
vojska. Při pokračování asfaltkou jsme nalezli
pouze pár menších strážnic, nákladovou rampu a
cesta dál vytvářela kruh. Pro více informací
jsme se vydali zpět do
hlavní
budovy, a prvním
nezavařeným vchodem hned dovnitř. Chodba byla slepá, avšak
nahoru ke schodům byl probourán
průlez, jímž
jsme prolezli do druhého patra. Na schodech jsem postřehl
tabulku psanou v azbuce. Nahoře byla díky okenicím
na oknech tma jak v pytli a museli jsme použít svítilnu.
Atmosféra byla stísněná. Tak stísněná, že
jsem nevytahoval ani foťák, abych moh' popřípadě
rychleji utíkat. Velké sály nahoře
postrádaly jakékoli vybavení a též jsme zjistili,
že se tudy do druhé části domu nedostaneme.
Tam jsme po váhání (způsobeném zvláštními
zvuky uvnitř) vlezli s kyjem při ruce oknem.
Chodba a několik přilehlých
místností
bylo opuštěno, elektroinstalace a voda byly
vytrhány a z vnitřního zařízení se
nedochovalo nic, co by nastiňovalo původní
určení tohoto komplexu.
Úvahou jsme postupně
vyloučili nemocnici (schody u všech vchodů),
speciální vězení (vězně by přece
nevodili na
"toaletu" pod širákem), výzkumný
ústav, pro velitelské stanoviště mi tu zas
chybí jakékoli zázemí a tedy zbylo jen rekreační
středisko armády či zvláštní výcvikový
prostor. Michala napadlo, že jde pouze o kamufláž,
ale na této teorii mi nesedí zdánlivá dokončenost
stavby, k jiným účelům je to však zas dosti
nedodělané. Zvláštní je též železobetonový
kryt pro studnu i několikeré oplocení. Objekt
by nejspíš mohl mít jistou souvislost s kosteleckou
posádkou. V letech 1963-91 zde byla dislokována 31.
a v období 1974-93 ještě 21. dělostřelecká základna,
jejichž úkolem bylo kompletovat rakety, a to i ty s
jadernou hlavicí, pro těžké dělostřelecké brigády.
V případě pohotovosti měly být bojové hlavice
dodány ze skladů budovaných '66 v "akci
Javor" (podzemní sklady v Míšově - Borovnu, Bělé
pod Bezdězem a Červeném Kostelci - alespoň ty oficiálně přiznané), anebo
podle pozdějších plánů přímo ze Svazu, a to přes
Polsko. Dopravu raket na území republiky k technickým
raketovým útvarům měl v kompetenci mimo jiné i
41. samostatný dopravní dělostřelecký oddíl z posádky
Dašice, k tomuto účelu speciálně vybavený. V
tomto
ohledu bude bádání i nadále pokračovat...
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}