Historie zanikajícího Technického cvičiště v Pardubicích

Kasárna Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1927, na Zborovském náměstí v Pardubicích (místo mírové dislokace Železničního pluku)

Historie brzy již bývalého Technického cvičiště v Pardubicích sahá až do roku 1922, kdy započala jednání o zřízení adekvátního výcvikového prostoru pro potřeby Železničního pluku v členité nivě řeky Chrudmiky pod návrším Vinice, jižně od města. V průběhu zimy 1922/23 proběhly přípravné zemní práce a 15.3.1923 započala provizorní pokládka kolejového svršku drážky o rozchodu 600 mm, aby bylo možné převážet díly pro stavbu mostu přes Chrudimku. O necelé dva měsíce později, dne 14. května 1923, byl definitivně zahájen provoz drážky spojující stávající dočasný a nevyhovující areál Železničního pluku v tzv. "Karanténě" s nově vznikajícím cvičištěm pod Vinicí.

Letecký snímek Technického cvičiště z roku 1933 s jižní orientací	Ortofotomapa Technického cvičiště, pořízená roku 2003	Letecký snímek západní části vojenského prostoru

Dodnes asi nejzachovalejšími ženijními stavbami jsou čtyři mosty překonávající Chrumiku, jejíž koryto zde bylo v rámci výstavby cvičiště opevněno a sevřeno protipovodňovými hrázemi. Rovněž byl zřízen takzvaný "Zimní přístav", vzniklý ze slepého ramene Chrudimky po napřímení jejího toku. Tratě různých rozchodů, vedoucí po mostech, podél řeky a různě v terénu, sloužily nejen k výcviku drážních specialistů, ale zároveň i k budování celého cvičiště, které postupným rozšiřováním sahalo od návrší Vinice až po Nemošice.

Parní lokomotiva 25.001 (U 25.902) rozchodu 760 mm v areálu Nových železničních skladů, přelom 20. a 30. let minulého století	Most Vojenské polní dráhy, na větvi pokračující dále na sever k Donucovací pracovně, na Hůrka a k vodnímu cvičišti u Labe	Na Technickém cvičišti byly krom drážek provozovány též četné lanové dráhy, na konci 30. let využívané například i na stav- bách ČS. opevnění na Králicku a v Orl. h.

20. léta 20. století na Technickém cvičišti (stavba mostu Roth - Wagnerovy konstrukce)	Stavba mostních provizorií (zde dřevěné konstrukce) též patřila k často procvičovaným úkonům (budova v pozadí je škola v Pardubičkách)	Ocelový pilíř R.W. konstrukce, na horizontu nad parkem Vinice vodojem, stojící v areálu dnešní Krajské nemocnice v Pardubicích

Most Kohnovy soustavy o třech mostních polích (pohled z jihu)	Mostovka (pod nánosem zeminy se stále nachází železniční svršek)

Ve směru po proudu nejprve stojí ocelový most Kohnovy soustavy. Jedná se vlastně o obloukový železniční most tvořící prostřední díl, jenž se na každém břehu opírá o jeden kamenný pilíř. Krajní díly na obou stranách jsou tvořeny mostovými poli příhradové konstrukce.

Druhý most Kohnovy soustavy (pohled z jihu)	Druhý most Kohnovy soustavy (pohled ze severu)	Autobus Škoda 706RTO se na most dostal v rámci 81. setkání KŽC dne 25.3.2004

Druhý most Kohnovy soustavy spojuje oba břehy opodál po proudu a vede po něm hlavní cesta, která spojuje kasárna tzv. "Nového železničního skladu" na levém břehu s Technickým cvičištěm na břehu pravém. Kohnova soustava (příhrada 3 metry dlouhá) je nejstarší, méně únosnou konstrukcí, která nahradila dřevěné mosty budované železničním vojskem do 90. let 19. století.

Segment čtyř polí příhradové R.W. konstrukce	R.W. most při sestavení cvičně na souši, areál Nových žel. skladů	Rok co rok se měnily trasy tratí na Technickém cvičišti, rok co rok probíhal výcvik stavby a bourání mostů

Viadukt Roth-Waagnerovy konstrukce se klenul vysoko nad Chrudimkou. Jeho dva krajní železobetonové obloukové pilíře dodnes stojí přimknuté k prudkému svahu na pravém břehu řeky, u hřbitova. Další statický pilíř mostu se tyčí 80 metrů daleko, až na levém břehu Chrudimky. Na přilehlý železniční násep vedoucí od podjezdu u Svaté Anny navazují opět dva mohutné betonové, kamenem obložené krajní obloukové pilíře. Na tyto statické prvky mostu ženisté každoročně několikrát cvičně pokládali a zase skládali vlastní příhradovou R.W. konstrukci z ocelových profilů spojených šrouby. Souprava z roku 1900 umožňovala výstavbu konstrukce z jednotlivých ocelových prutů, pásnic a styčníků do příhrad o rozměru 4x3 metry. Taková koncepce znamenala malou váhu jednotlivých prvků, možnost šikmých vzpěr, relativně snadnou montáž i ve složitých podmínkách a velkou variabilitu. Na druhou stranu montáž nutně trvala mnohem déle a celková hmotnost konstrukce byla vyšší. Také cena soupravy byla poměrně vysoká, právě kvůli výrobě náročné na přesnost a vysokým požadavkům na vzájemnou zaměnitelnost dílů. Stavba probíhala postupným doplňováním jednotlivých segmentů. Mostovka byla v případě Technického cvičiště v Pardubicích vedena na horní části příhrady. Vysoká nosnost předurčovala mosty, využívající R.W. konstrukce, primárně pro železniční dopravu. Mosty této konstrukce byly často využívány jako provizoria i v civilním dopravním stavitelství, v Bratislavě například Starý most přes Dunaj R.W. konstrukce slouží od konce války dodnes.

Pohled na viadukt s osazenou R.W. konstrukcí, fotografo- vaný od pardubičského hřbitova. V po- zadí další R.W. most  (30. léta 20. st.)	Viadukt na pozadí ukázek překonávání řeky (jezera vzniklého přehrazením Chru- dimky) jezdectvem ČSA, poč. 30. let	Nejen stavět, ale i destruovat mosty bývalo v kompetenci železnič- ního vojska (pohled k Pardubičkám, viadukt vlevo v pozadí)	Most Roth-Waagnerovy soust. (krajní pilíře na pravém břehu u hřbitova, leden 2006)
Most Roth-Waagnerovy soust. (krajní pilíře na pravém břehu u hřbitova, leden 2006)	Most Roth-Waagnerovy soust. (krajní pilíře na levém břehu Chrudim- ky, navazující na násep normál- něrozchodné dráhy, leden 2006)	Zarážedlo na náspu, ukončující normálněrozchodnou cvič- nou dráhu, která dříve pokračovala na most a dál na druhý břeh (2005)	Podjezd úzkorozchodné drážky pod náspem cvičné dráhy 1435 mm (2005)

Druhý most Roth-Waagnerovy soustavy (30. léta 20. století). Za povšimnutí stojí jez v popředí	Pilíř na břehu Chrudimky je jediným fragmentem, který se dodnes po mostu zachoval (16.1.2006)	Pohled od někdejší paty mostu, od dnešní Krajské nemocnice (16.1.2006)

Čtvrtý most, opět Roth-Waagnerovy konstrukce, začínal vysoko na břehu téměř v areálu dnešní Krajské nemocnice. Přes dodnes zachovalý betonový pilíř překlenoval Chrudimku a končil slepě na ocelovém či dřevěném příhradovém pilíři, který stál na betonovém základu v místě dnešní loděnice.

Levý břeh Chrudimky, těsně před jezem pod Nemocnicí	Zubožené torzo jezu, někde na snímku vlevo za jezem bývala známá veřejná plovárna (16.1.2006)	Poničený jez na Chrudimce, v pozadí v přebujelém houští vyčnívá budova bývalé plovárny (podzim 2005)

Jak je možné odtušit z předchozí historické fotografie R.W. mostu pod dnešní nemocnicí, nebýval zdejší jez vždy v tak zbědovaném stavu. Byl vystavěn v souvislosti s budováním Technického cvičiště ve 20. letech, aby bylo docíleno vzdutí hladiny, potřebné pro vytvoření optimálních podmínek k výcviku. Vodní plochu bezprostředně u jezu také až do konce 2. světové války využívala legendární veřejná plovárna. Pováleční hospodáři však nechali místo zpustnout do té míry, že v 70. letech musel být jez z důvodu zadržování ledu při jarním tání vojáky odstřelen. A tak jen rozpadající se torzo dodnes čeká na svůj úplný zánik.

Z druhé poloviny 70. let pochází trojice cvičných ženijních úkrytů, postavených ze železobetonových rámů. Prvý i druhý objekt jsou improvizované stavby bez jakýchkoliv ocelových prvků a uzávěrů vchodu.

Zarostlý vchod rámové "zemljanky"	Klesající vstupní chodba z ženijních rámů	Interiér úkrytové místnosti	Improvizovaný nouzový východ vydřeveným výlezem na povrch

Vstup do druhé zemljanky, která je rovněž umístěna na louce při okraji areálu	Dřevěný uzávěr vchodu	Úkrytová místnost

Třetí úkryt je ovšem regulérního typu ÚŽ-6 v provedení TRHS (Teritoriální radiační hlásná síť). Jedinou odchylkou od běžných objektů tohoto typu je zavedení el. proudu, které jindy nebývá pravidlem.

Třetí kryt - typ ÚŽ-6 - TRHS je nejvíce zachovalý	První protiplynová předsíň	Druhá protiplynová předsíň a průhled do úkrytové místnosti

Na zřetelném valu, který tvoří stěnu pěchotní střelnice, lze navíc narazit na pozůstatky jakéhosi betonového armovaného objektu, který je však rozvalen výbuchem. Kromě zmiňovaných staveb se v areálu cvičiště nachází spousty protipěchotních i protitankových překážek, ostnatého drátu, zákopů či tělovýchovné cvičiště s přednáškovým posezením. V terénu je do jisté míry možné vysledovat průběh snesených 1435 mm cvičných tratí, tělesa 760 mm a 600 mm drážek jsou však již dávno neznatelná. AČR v tomto prostoru vyvíjela činnost ještě v roce 2003, cvičiště využívala obrněná vozidla BVP 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Masarykových kasáren, který měl bojovou techniku (BVP ve speciálních RL úpravách, 122mm RM vz. 70 "Grad" a 152mm ShKH vz. 77 "Dana") garážovanou v autoparku Nových železničních skladů. V současnosti probíhá převod pozemků bývalého Technického cvičiště do vlastnictví Statutárního města Pardubice, lukrativní pozemky ve stráni nad řekou se zřejmě v nejbližší době změní na stavební parcely.

Trojhranné jehly, tzv. "rohatky" I když se velikostí nezdají, měly tvořit protitankovou překážku. Dříve se po- užívaly u poválek na záp. hranici	Ruiny zlikvidovaného železobetonového objektu na hraně valu	Školící posezení, dokonce i s tabulí	Zarůstající pozůstatky tělovýchovného cvičiště

 

Ještě před pár lety bylo na Technickém cvičišti možné najít protipěchotní překážky, evakuova- né po září 1938 z ČS. opevnění	Betonový sloup osvětlení, dodnes stojící u zarostlé cesty nedaleko jezu v místech, kde bývala plovárna

zdroje: - pan Jiří Klicpera, Lázně Bohdaneč
- pan Ivan Navrátil, Beroun
- www.trolejbus.cz/vpd/

autor: Petr Kunc

Původní článek z 20. července 2003 byl naposledy upravován 13. června 2007