Akvadukty jako součást zaniklé pardubické rybniční soustavy

Mapa pardubického panství z roku 1688 dává tušit rozsah rybníkářství na Pardubicku

Rozmach rybníkářství za Pernštejnů znamenal pro krajinu horního Polabí zásadní změny. Bažiny a zamokřené louky, které dříve pokrývaly většinu půdy, byly odvodněny do souvislých vodních ploch, čímž vznikla nová, naprosto odlišná přírodní společenstva, která v současnosti tvoří nejcennější krajinné celky. Jiné rybníky byly naopak po čase vysušeny a posílily tak dnešní hlavní krajinnou matrici, úrodná polabská pole.

Na Loučné břehu, v podzimní podvečer...

První struhy, vodní kanály a rybníky byly v prvopočátcích, v dobách benediktinských mnichů z Opatovického kláštera v 11. století, určeny k vysoušení místních rozsáhlých mokřin a až později, druhotně, k chovu ryb. Pardubicko se však jako rozsáhlá rybníkářská oblast proslavilo až ke konci 15. st., s příchodem pánů z Pernštejna (schopný podnikatel a politik Vilém z Pernštejna odkoupil panství od bratra Jiřího z Poděbrad roku 1491). V polovině 16. století se počet vodních děl téměř dokončené soustavy vyšplhal až k neuvěřitelnému číslu čtyři sta, z toho dvou set a třiceti rybníků (některá literatura uvádí až 265 rybníků na pardubickém panství) a přes 30 kilometrů napájecích kanálů, takzvaných "stok". Rod Pernštejnů však neomezoval své obchodní aktivity pouze na východní Čechy, faktem je, že již roku 1490 vzal kníže Vilém zástavou panství Hluboká nad Vltavou, kde zanedlouho založil vůbec první ucelenou rybniční soustavu jihu Čech. Budování nových rozlehlých rybníků bylo přitom dosti často i ožehavým politickým problémem, vždyť pod vodní hladinou "mizely" někdy i celé osady, jen namátkou jmenujme obce Velké a Malé Kavčiny, Černá pod Čeperkou (ryb. Oplatil), obce Bystrý a Nivnice (Rozkoš) a ves Pěžice (Bohdaneč). Za tvůrce pardubické rybniční soustavy je považován Kunát Dobřenský. Úctyhodnými historicko-technickými památkami rybníkářské doby jsou například proslulý Bohdanečský rybník (dnes požívá statutu Národní přírodní rezervace), Počapelský kanál (Halda, zal. 1496) či vůbec nejvýznamnější Opatovický kanál (1513), tvořící spojnici mezi Opatovickým jezem na severu a Semínem na východě, jenž dodával vodu největšímu počtu rybníků pardubického panství, rozložených po celé jeho délce. Menším dílem je i Živanský kanál, spojující Opatovický náhon u Neratova s Labem u Opočinku. Poslední tři jmenované stoky se dochovaly do dnešních dnů, nicméně většina rybníkářských děl v kraji se bohužel postupem času vytratila z mapy, hlavně v důsledku vysoušení úrodné půdy pro pěstování obilí v době po Třicetileté válce.

Ovšem poměrně zachovalá a přitom vcelku neznámá část pardubické rybniční soustavy leží východně od Pardubic. Její osou je náhon Zminka, čili Dvakačovický kanál, který odebírá vodu až z Novohradky u Dvakačovic a zásobuje zdejší oblast a mlýn v nedalekých Sezemicích. Důmyslná spojnice, tvořící vlastně přeponu mezi Chrudimkou a Labem, je dokonce starší než jiná díla v kraji, jeho stavba je datována již do 90. let 15. století.

Velký sezemický akvadukt na Mlýnském náhonu

Velký akvadukt převádí vodu Mlýnského náhonu přes Zadní Lodrantku. Náhon je vlastně pokračováním Dvakačovického kanálu za jezem na Loučné. Nádherný, leč poněkud zanedbaný pozůstatek umu našich předků stále plní svou funkci. Betonovo-cihelné dvouobloukové mostové těleso o délce 13,2 metru pochází z roku 1892, opravou prošlo naposledy roku 1984. Hloubka vodoteče na mostovce činí necelý 1 metr.

Velký akvadukt, z hladiny Mlýnského náhonu

Betonová klenba většího "mostu pro vodu"	Velký akvadukt Mlýnského náhonu a Zadní Lodrantky. Pohled ze severu	Foto vodního díla z jihu, stav 17.3.2004	Poněkud starší snímek akvaduktu z 90. let

Šest let po stavbě velkého akvaduktu bylo rozhodnuto svést odpad zvaný Barevna (též Barvínka, dle charakteristického železitého zákalu na dně) do vyprojektovaného Malokolodějského odpadu. Ten prochází pod Dvakačovickým kanálem (Zminkou) zděnou kamennou shybkou a tak v roce 1898 vznikl již druhý ("Malý") akvadukt v povodí Dvakačovického kanálu. Akvadukt je dlouhý zhruba 6 metrů, mostovka má šířku 3 metry. Stavidlem v boční stěně mohl sezemický mlynář dle potřeby navyšovat vodu ve Zmince.

Menší ze dvojice zdejších akvaduktů	Na tomto snímku je dobře znát železité zbarvení potoka Barevna limonitem, železným minerálem obsaženým v okolích půdách	"Malý" akvadukt u Sezemic na snímku z 90. let 20. století

Akvadukt na Haldě V popředí zkalené vody náhonu Haldy, v korytě vzadu podtéká náhon a cestu Spojilský potok	Spojilský potok, který zde podtéká těleso cesty a násyp, po němž teče Halda

GPS souřadnice objektu: 50°2'50.44"N,15°47'51.88"E Terénní průzkum: 24.4. '05, Petr Kunc Fotodokumentace: 24.4. '05, Petr Kunc

V polích za pardubickou čtvrtí Židov se nachází další akvadukt, jež je tentokráte křížením jiné stoky, Haldy, spolu se Spojilským odpadem. Kamenný akvadukt byl též v 80. letech rekonstruován. Halda, neboli Počapelský kanál, byla vybudována roku 1496 a stala se součástí širšího systému umělých vodotečí ve městě Pardubice, jež se bohužel dodnes ne zcela dochovaly. Téměř nehybnou vodu ve fragmentu Císařského náhonu můžeme dodnes spatřit v korytě u kostela sv. Bartoloměje, naopak Městskou řeku, vinoucí se od dnešního Prokopova mostu přes předmostí Zelené brány až k Pernerovu mlýnu, zasypali již počátkem 20. století. Hlavním účelem Počapelského kanálu bylo dodávat vodu pro mlýny, hamry a jiná zařízení v Pardubicích, využívající její síly. Nutno podotknout, že původní požadavky plní dodnes, když svým přes čtyři kilometry dlouhým korytem (začínajícím u jezu na Loučné těsně před jejím soutokem s Labem) přivádí vodu sádkám a průmyslovým podnikům na Bílém předměstí, aby pak u mostu na Bělobranském náměstí vyústila do Chrudimky.

V bezprostřední blízkosti akvaduktu, zhruba proti dnešnímu areálu firmy Silnice a.s., stojí také opěrné zídky mostku, jednoho z mála pozůstatků vojenské úzkorozchodné drážky 600mm v Pardubicích, která byla zlikvidována po druhé světové válce. Dříve zde bývala ještě takzvaná vodní stanice k čerpání vody pro parní úzkorozchodné lokomotivy.

Podobný most přes Haldu stále ještě slouží, i když už ne pro železnici, také za Hůrkami, za bývalými kasárnami. Na jediné cestě procházející osadou se rozhodně nedá minout. Stejně i tady bývala vodní stanice, jak dokumentuje historická fotografie. Opěrná zídka nese zřejmě datum opravy, 9.7.1947, a mostovku tvoří pražce a dá se předpokládat, že pocházejí z původního svršku drážky.

Mostek úzkorozchodky 600mm leží jen kousek po proudu od akvaduktu na Židově (GPS 50°2'49.23"N,15°47'51.56"E)	Jiný most drážky se nachází na konci osady Hůrka (GPS 50°3'16.99"N,15°48'55.51"E)	Tentýž mostek na Hůrkách Snímek je opačně orientovaný než předchozí ze současnosti, v dálce jsou vidět domy na Hůrkách (30. léta)

zdroje: - časopis Turista č. 6/2001
- fotoarchiv pana Milana Boháče