Minimuzeum Civilní obrany - POZ Dluhonice

Základní charakteristika dluhonické pozorovatelny již byla popsána v souhrnném článku o pozorovatelnách v Přerově, následující článek je rozšířením a úvodem pro vznikající Minimuzeum Civilní obrany. Pozorovatelna byla plánována jako součást pozorovacího systému města. V případě vyřazení objektu z činnosti jeho pozorovací úkoly částečně převzaly zbylé objekty. Jejich počet byl určen dle potřeby a rozhodnutí komise CO.

Období výstavby objektu. Pan Váleček (bývalý velitel štábu CO města Přerov) obstaral originální výkresy a plány objektu. Dokumentace nese dataci březen 1961. Stavba však mohla být provedena prakticky kdykoliv po tomto datu, vše záleželo totiž na výši rozpočtu CO města Přerova. Obvykle zde ale byla asi roční prodleva. Jako zcela vymezující je kartografický plán z roku 1964, kde je již pozemek pozorovatelny zakreslen a objekt už stál. Dovolím si také říci, že objekt nebyl stavěn ani v roce 1963 neboť došlo ke zhroucení pětiletky a výdaje na stavbu objektů daleko horších parametrů (a tedy levnějších) tudíž byly omezeny. Osobně se přikláním k roku 1962.

Technicko - taktická upřesňující data. Objekt pozorovatelny Dluhonice byl veden pod zakázkovým číslem 0292-119. Pozorovatelna je zařazena do 4. třídy odolnosti (odolnost proti střepinám leteckých tříštivých pum, protiletadlovému střelivu, účinkům střel palubních zbraní, požáru, přímému zásahu 10 kg zápalné pumy a účinkům tlakové vlny do 1 kg/cm2. Horní místnost objektu slouží jako pozorovatelna, spodní jako odpočívárna. Maskování objektu dle nařízení mělo být provedeno osetím travou nebo zadrnováním a osázením křovinami. Stavba byla provedena jako monolit z betonu B 250. Strop objektu je armován 16 mm pruty - 10 podélně a 8 příčně. Celková váha použité oceli činí 80,30 kg. Výztuž byla během stavby svazována 2 mm drátem. Armování je uloženo těsně nad stropem pozorovacího patra. Stěny i stropní deska mají sílu 40 cm.

Vybavení objektu mělo dle směrnice "CO - stav 123" (paragraf 8, odstavec 5) obsahovat:

- 1 lůžko s přikrývkami
- 1 židle
- 1 nástěnný věšák
- 1 telefonní přístroj (a případně 1 krátkovlná vysílací stanice pro okruh do 5 km)
- 3 akumulátorové baterie
- 1 nádoba na vodu

Celkový stavební náklad v době činil 22 259,05 Kčs (vnitřní vybavení bylo hrazeno z provozních nákladů mimo rozpočet stavby).

Změny oproti stavebnímu výkresu jsou přípustny jen ve zdůvodněných případech. A takovýchto případů skutečně bylo, než se pustím do jejich výčtu, stojí za povšimnutí, že výkres, který byl zhotoven v Přerově, musel projektant zhotovovat bez místní znalosti terénu, možná typizovaně. Na výkrese je pozorovatelna zasazena do velmi příkrého svahu, který se v okolí Přerova prakticky nevyskytuje.

Odchylky oproti technické dokumentaci jsou následující:

- vstup do pozorovací místnosti byl plánován z boku pod levým průzorem pomocí ocelového průlezu (jak je obvyklé např. u pozorovatelen vybudovaných ve stejné době v Brně, např. v Husovicích), ve skutečnosti je však vstup řešen dveřmi z týlu, což je pro přerovské objekty obvyklejší řešení

- objekt měl být obestavěn cihlami od základů po terénní hranu. Cihly však kryjí celou plochu objektu. Omítka pak měla chránit jen obnažené stěny. Ve skutečnosti jsou stěny chráněny omítkou více než metr pod zához. Jen postraní zídky vchodu jsou omítnuty podle předpisu na úroveň terénu. Kvalita cihel a malty je velice pestrá. Od rozbitých cihel a několika vepřovic až po velice kvalitní cihly.

- strop objektu nemá provedené zaoblení rohů podle výkresu s poloměrem 40 cm, ale pouze asi 15 cm.

- měla zde být dřevěná podlaha ale byla zde zhotovena podlaha z kotlářského plechu.

- žebřík do spodního patra měl být ukotven v zadní stěně, ve skutečnosti je uchycen ke stěně boční. Navíc neodpovídá počet stupňů a délka žebříku.

- sklopný stolek měl být umístěn v rohu místnosti, místo toho je umístěn uprostřed stěny a je nemožné si k němu pohodlně sednout a "nezavazet".

- otvory ventilace v čelní stěně nebyly nikdy dokončeny! Podle plánu má být ústí překryto 3mm silným perforovaným plechem. Žádné takové opatření ani kapsa po plechu zde nebyla nalezena. Navíc neodpovídá průběh těchto trubek. Stavební družstvo totiž navíc objekt "zodolnilo" tím, že trubky mají dvojité koleno, snad aby lépe rozbilo tlakovou vlnu (a nyní je to ucpané a nevím jak to vyčistit).

- úplnou záhadou je, že zde byl zřízen i otvor ventilace naproti předešlým - možná výdech ventilace (?)

- podle původního výkresu měl být průlez do dolního patra překryt poklopem, který je velice detailně zakreslen na samostatném výkrese. Nic takového zde není. Podlaha je, jak bylo řečeno, ze dvou plátů plechu, které byly původně spojeny sešroubováním. Pak ale bylo zjištěno, že úzkým průlezem nelze nic dostat do spodního patra a oba díly byly od sebe opět rozšroubovány.

- v plánu není řešen prostup pro telefonní vedení. Ve skutečnosti zde byly telefonní kabely protaženy skrze zeď pod pravým průzorem.

- dveře objektu mají dosti zvláštně prostup pro protažení telefonního kabelu, což bylo zbytečné, a otvor byl dodatečně překryt železným plátkem.

- pod čelním a bočními průzory měly být odkládací dřevěné police. Ve skutečnosti byla police zřízena jen pod pravým průzorem tak, aby bylo kde postavit telefon.

- není zde nic řečeno o vytápění objektu, přesto strop zdobí nepřehlédnutelný betonový komínek od kamen - "vincka".

Od roku 1972 postupně docházelo k modernizaci objektů. Objekt Švédské šance byl přestavěn v letech 1973 - 1974. POZ Čekyňský kopec roku 1974 (ve výspravné omítce jsem nalezl zazděnou dvoukorunu z roku 1974). Na jaře roku 1975 byly již všechny přerovské objekty modernizované a proto lze usuzovat, že objekt Dluhonice byl opraven již dříve, snad v rozmezí let 1972 - 1973. Tato modernizace spočívala v tom, že objekt dostal výborné zaizolování střechy, byl zazděn komínek, a skrze stěnu u levého průzoru byla zazděna trubka pro vedení polního telefonu. O něco větší náklady si vyžádala adaptace průzorů. Podle výkresu zde měly být známé zešikmené průzory. Není jasné, zda již od počátku, nebo až při modernizaci zde byly zhotoveny stupněné průzory. Jisté je, že původně zde byly průzory které měly odnímatelné vložky. Ale při modernizaci byly plexisklové krytky zabetonovány napevno. Interiér objektu byl několikrát bílen a železné prvky vykazují asi 6 vrstev barvy. Při této modernizaci byl také změněn předpis pro výbavu objektu. Nyní zachycoval již řadu položek, které zkvalitňovaly pobyt osádky, mimo jiné i ventilační systém 50C/60.

Záchod a stolek byly postaveny v roce 1981. Velitel objektu pan Jiří Miklík vzpomínal na jejich výstavbu: "Při jednom cvičení byli chlapi extrémně rychlí a měli ještě spoustu času do skončení cvičení. Tak zavolali do nedalekých Dluhonic, přivezli hromadu desek a postavili záchod i stolek".

Stav rekonstrukčních prací, jaro 2008	Oprava izolace vchodu, svařování vstupních dveří, příprava k nahazování omítky