Úsek "A" (stav v roce 2000)	Technické budovy úseku "A", zčásti je v horním rohu patrný i týlový autopark (úsek "B") (stav v roce 2000)	Úsek "C" (palebná postavení 17., 18. a 19. plro, stav v roce 2000)
Úsek "C" se rozkládá na náhorní planině v nadmořské výšce okolo 604 metrů (stav v roce 2000)	Úsek "C" (stav v roce 2000)	Úsek "C" uprostřed snímku budovy technického oddílu (stav v roce 2000)

Pozůstatky vnějšího oplocení vojenského prostoru	Prefabrikovaná pevnůstka střežící příjezdovou komunikaci (49°50'19.2"N,14°8'41.29"E), celkový pohled	Pevnůstka střežící příjezdovou komunikaci (49°50'19.2"N,14°8'41.29"E)	Čelní pohled
Střílna není nikterak upravena	Týlová stěna s nepřehrazeným vchodem	Pohled od zatáčky, v níž pevnůstka leží, přes sedlo směrem ke hlavní bráně útvaru	Hlavní brána útvaru (49°50'42.25"N,14°9'38.44"E)

Legenda k ortofotomapě úseků "A" a "B"
Úsek "A":
01)	Hlavní brána útvaru
02)	Strážnice dozorčího útvaru
03)	Trojice montovaných baráků (bývalé ubikace vojáků stavebních jednotek), poté využívány jako sklady
04)	Kuchyňský blok, jehož součástí byla i tzv. "Bojová kuchyně", která se nalézala v suterénu budovy
05)	Ubikace mužstva
06)	Ubikace mužstva
07)	Ubikace mužstva
08)	Ubikace mužstva
09)	Kinosál, posilovna a telefonní ústředna
10)	Kanceláře štábu v době míru a ošetřovna
11)	Trafostanice napojená na veřejnou el. síť
12)	Hala "ESO" - sklad materiálu (byla využívána jako kryté hřiště)
13)	Psinec
14)	Pomocné zemědělské hospodářství (prasečinec)
15)	Teplárna a kotelna
Úsek "B":
16)	Autopark týlu (logistiky) a stanice hasičské služby

Úsek "B" je tvořen univerzálními garážovými objekty a halami údržby techniky.

Úsek "C" - interaktivní ortofotomapa se zákresem objektů klíčových pro chod základny, k dispozici je i schematický plán technického oddílu

Přepravní a nabíjecí vozidlo 5T82M1E (KRAZ-255 s návěsem) zachycené při transportu rakety, Klondajk, 90. léta, foto P. Kisling

5T82M1E v technickém oddílu, 90. léta, foto P. Kisling

Návěs s loženou raketou 5V28 (Klondajk v 90. letech, foto P. Kisling)

Úsek "C". Technický oddíl. Specifikem skupin protiletadlových raketových oddílů vyzbrojených PLRK S-200 byl technický oddíl, který byl narozdíl od útvarů vyzbrojených S-75 či S-125, integrován přímo v rámci jediné rozlehlé základny. Zajišťoval transport, přípravu, a periodickou údržbu raket, plnění a výměnu paliva a pravidelné kontroly stavu a případná seřízení palubní aparatury.

Ortofotomapa tech. oddílu se zákresem jednotlivých budov

Plán zaujetí kruhové obrany perimetru technického oddílu

Legenda k ortofotomapě technického oddílu
01)	Hlavní skladovací objekt 21A-L/P
02)	Linka plnění raket pohonnými hmotami
03)	Požární nádrž
04)	Sklad neutralizačních prostředků (proti HNO3)
05)	Sklad neutralizačních prostředků (proti palivu TG-02)
06)	Budova chemické laboratoře
07)	Budova pro elektrocentrály
08)	Štáb technického oddílu, sklad bojových hlavic
09)	Budova kontrolního a měřícího pracoviště KIPS (záp.) a budova montáže motorů (východní)
10)	Manipulační sklad kompletace raket
11)	Sklad automobilních PHM
12)	Sklad automobilních PHM ložených v barelech
13)	Otevřená stání pro přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E
14)	Garáže pro přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E a ostatní automobilní techniku útvaru
15)	Sklad prachových motorů
16)	Učebna
17)	TOS - opravárenská hala
18)	Sklad bojových náloží
19)	Sklad pyrotechniky

Protiletadlové řízené střely 5V28 byly složené v přepravních kontejnerech či kompletně sestavené na skladovacích vozících skladovány v tepelně temperovaném hlavním skladovacím objektu 21A-L/P ("pracoviště tech. oddílu číslo 3", tzv. "steláž"). Sklad o přibližné velikosti 100x50x15 metrů je proveden z prefabrikovaných dílců, tvoří jej dva navzájem nezávislé sály o průřezu půlkruhu. Každý ze sálů (tzv. "lodí") je na obou koncích opatřen dvojicí masivních silnostěnných vrat. Před čtveřicí vchodů na východní straně objektu jsou dodnes zachovány prefabrikované pogumované nájezdy pro přesné nasměrování couvajícího návěsu přepravního a nabíjecího vozidla 5T82M1E k rampě, vysoké přibližně 1 metr, sklad není průjezdný. Na opačné, západní straně objektu, je čtveřice vrat již na úrovni příjezdové cesty (rampa, kde se rakety vykládaly z přepravníků do skladu, je situována uvnitř objektu). Dohromady zde bylo deponováno 34 kusů PLŘS v přepravních kontejnerech, přičemž další 2 rakety byly připravené v permanentní pohotovosti na odpalovacích zařízeních (OZ). Stropnice objektu stále nese známky rekonstrukce isolace, která zde proběhla ještě na přelomu let 1999/2000.

Rakety byly vyjímány z přepravních obalů v manipulačním skladu, odkonzervovány a zkompletovány. Kompletace sestávala z instalace křídel, kormidel, prachových motorů, hlavic, bojových náloží a pyrotechniky. K manipulaci zde sloužily dva stropní jeřáby o nosnosti 8 t. Budova manipulačního skladu je průjezdná napříč.

KIPS 5K43E (budova 22/24) (budova zkušebny palubní elektroinstalace raket)	KIPS 5K43E (budova 23) (budova zkušebny palubní elektroinstalace raket)	KIPS 5K43E (budova 23)  vnitřní prostor

Po zkompletování byla raketa naložena na přepravní/nabíjecí vozidlo 5T82M1E nebo na manipulační vozík PTM a dopravena k jednomu ze dvou kontrolních a měřících pracovišť KIPS 5K43E k elektrické kontrole aparatury. Obě budovy jsou opět průjezdné. Odtud putovala raketa buď k plnění palivem a nabití na OZ, či zpět do hlavního skladovacího objektu.

Další nezbytnou součástí technického oddílu byla tedy linka plnění raket pohonnými hmotami. Raketu kompletu S-200 při startu urychlují čtyři přídavné prachové motory, hlavní raketový motor však spaluje kapalné palivo TG-02 „SAMIN“ (50% triethyl-amin + 50% xylidin), okysličovadlem je kyselina dusičná (v podstatě NHO₃, přesněji 73% NHO₃ + 27% N₂O₄ včetně dalších aditiv). Jelikož jsou obě komponenty paliva chemickými látkami vysoké nebezpečnosti (žíravost, karcinogenita a výbušnost), také plnění raket palivem mělo pevný řád a pravidla. Celá procedura probíhala pod speciálními přístřešky, navzájem oddělenými, zvláště oplocenými a chráněnými vysokým zemním valem.

Linka plnění raket pohonnými hmotami (v popředí přístře- šek plnění vzduchem, pod průjezdný- mi přístřešky se plnilo palivo a okysl.)

Přístřešek linky plnění palivem byl na podlaze izolován gumoasfaltovým potěrem.

Přístřešek linky plnění okysličovadlem byl na podlaze pokryt dlažbou s kyselinovzdornou glazurou. Obě pracoviště byly též odkanalizovány do oddělených balastních jímek, kde se uniklé palivo čas od času likvidovalo zapálením.
Raketa se zde též plnila stlačeným vzduchem.

Přečerpávání probíhalo dle přesného vzorce z autocisterny ZAK - 21 do rakety přivezené na již zmiňovaném 5T82M1E. Současně mohly být plněny 2 rakety u každého přístřešku. Kromě mobilních zásob v autocisternách ZAK - 21 (3300 l/1 cisterna) bylo palivo pro případné plnění raket deponovaných v 21A-L/P uloženo ještě v záložních nádržích.

Dalším pracovištěm PHM byla dvě odloučená stanoviště přečerpávání paliva do menších provozních nádrží. Tato oddělená stanoviště se nacházejí u příjezdové komunikace k palebným postavením 17. plro.

Raketa na návěsu 5T82M1E pod přístřeškem linky plnění PHM. 90. léta, foto P. Kisling	Raketa na návěsu 5T82M1E pod přístřeškem linky plnění PHM. 90. léta, foto P. Kisling

Životnost PLŘS 5V28 je udávaná kolem dvaceti let. Je však třeba říci, že vzhledem k velice agresivní povaze obou složek paliva musela být raketa nedlouho po naplnění opět vyčerpána, nebo do pěti let zlikvidována (rakety se odesílaly k odpálení při střelbách v Kapustin Jar). Cena jedné 5V28 se ke konci 80. let pohybovala okolo 8 milionů korun, z tohoto důvodu byly ve stavu míru palivem plněny pouze 2 rakety zařazené do pohotovostního systému. Po dobu působení Skupiny VEGA bylo takto zlikvidováno 6 kusů raket.

Budova chemické laboratoře	Vývěva uvnitř v laboratoři	Analytické přístroje

Nedaleko od plnící linky stojí též chemická laboratoř, určená k analýzám čistoty PHM. Též je rozdělena na úsek manipulace s palivem a úsek manipulace s okysličovadlem, jelikož při styku obou složek paliva by samozřejmě hrozilo nebezpečí velmi silné výbušné reakce.

Součástí technického oddílu byla také budova štábu (zde byly v jedné z místností skladovány hlavice PLŘS s citlivou a velmi utajovanou elektronikou samonaváděcího RL a gyroskopem A-KIPS), dále učebna a budova, v níž byly umístěny náhradní zdroje energie (dieselagregáty). Plro vyzbrojené komplety S-200, a tedy pro celou PVOS klíčové, byly po stránce technického zabezpečení zajištěny nadstandardně ve snaze dosáhnout maximální spolehlivosti všech zařízení, proto často docházelo ke zdvojení až ztrojení ochrany základních prvkům systému. Běžné činnosti útvaru jako údržba a výcvik byly prováděny při napájení el. energií z civilní rozvodné sítě, jakmile však útvar přešel do bojové pohotovosti (ale i v míru při zaměření narušitele vzdušného prostoru), byly aktivovány nezávislé záložní zdroje jak v technickém oddílu, tak v každém ze zodolněných úkrytů a ve zodolněných strojovnách elektrocentrál, popisovaných níže. Pro ochranu příslušníků technického oddílu před účinky ZHN byl též vybudován rámový úkryt typu ÚŽ-6 (49°51'8.06"N,14°10'7.34"E).

Nekrytá stání pro 5T82M1E	Nekrytá stání (stav roku 2002)

Garáže, krytá a nekrytá stání automobilních rot a roty zavezpečení, čerpací stanice, nádrže a sklad automobilních PHM leží v severní části technického oddílu. Přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E stála v rozsáhlých nekrytých stáních.

Úsek "C". Radiotechnické zabezpečení útvaru. Dálkový průzkum a měření dálkových a výškových souřadnic letounů zajišťoval přehledový radiolokátor (PRL) dalekého dosahu O-14 (5N84A) a radiovýškoměr PRV-17, radiolokátory spolupracující se zařízením na zjišťování příslušnosti vzdušných objektů "Parol". Hlavní úkoly při navádění raket však nesly tři radiotechnické baterie podřízené jednotlivým plro, vyzbrojené radiolokátory ozáření cíle 5N62V.

Anténa RL O-14 "Oborona" Na snímku jsou též rozeznatelné tři přístrojové kabiny AP-1, AP-2, AP-3 a anténa 1L22-1 "Parol"	1L22-1 "Parol", radiolokační dotazovač vlastní/cizí (dříve systému NRZ, nyní IFF)

Přehledový radiolokátor O-14 "Oborona" (modernizovaná verze P-14F, uveden 1974, kód NATO "Big Back") a jeho bojové stanoviště. Plošina pro antény RL až v severovýchodní části celého úseku "C", anténa lokátoru byla vzhledem ke svým rozměrům (šířka 32 m, výška 11 metrů) zajištěna 6 ocelovými kotvícími lany. Od antén byly kabely vedeny prostupem ve stropnici do blízkého dvouloďového zodolněného objektu se zázemím pro napájecí elektrocentrály a vyhodnocovací kabinu RL. O-14 "Oborona" byl mobilním kompletem přepravovaným na šesti návěsech, umožňoval zjišťovat dění ve vzdušném prostoru na vzdálenost 400 km do výšky 30 000 m.

Anténa PRV-17

Stanoviště radiovýškoměru PRV-17 (uveden 1966, kód NATO "Odd Pair") a zodolněný objekt pro jeho obsluhu a elektrocentrály (totožný s úkrytem obsluhy O-14) leží nedaleko stanoviště RL O-14, s nímž výškoměr spolupracuje na radiolokačním průzkumu nízkoletících cílů v režimu dálkoměr, při určování azimutu a polohového úhlu aktivního rušiče a při udávání souřadnic cílů.